LUND

Ráda bych vám dala několik tipů, co si určitě v Lundu prohlédnout. Nebudu tu vypisovat informace z průvodců – ty si jistě dokážete přečíst sami.

Když jsem dorazila do Lundu, měla jsem pocit, že jsem právě vystoupila ze spěšného vlaku do Bradavic. Pršelo, foukal silný vítr a byla opravdu zima, ale z oken univerzity sálalo teplo. To, co jsem z Lundu viděla, mělo pohádkový nádech. Staré královské paláce, kde univerzita sídlí, obrovská románská katedrála, kterou nelze minout a která za šera nahání strach, křivolaké uličky plné malých cihlových domků...
Za celý můj pobyt prošel Lund třemi obdobími. nebo alespoň mně to tak připadalo. Když jsem přijela, byl ještě podzim. Sychravo, všude bláto a zetlelé listí, foukal studený vítr a celý den bylo šero. Pak jednoho dne napadl sníh a sice jen na dva týdny ale přece začala zima. A když jsem odjížděla, bylo jaro v rozpuku. A za každého počasí měl Lund svou osobitou a vždy krásnou atmosféru. Tu nikdy nezapomenu...

Domkyrkan – Románská katedrála je hlavní dominantou města a nelze ji přehlédnout. Je obrovská, ze světlého kamene, s mohutnými stěnami pnoucími se vysoko, až k mrakům? A když vejdete... Hmm, je tu teplo a voní tu... nemůžu si pomoct, ale že by knedlo, zelo, vepřo?
Až se rozhodnete katedrálu navštívit, vyberte si k tomu třetí hodinu odpolední. To totiž odbíjí „orloj“ vlevo od vchodu. Přímo nad vchodem jsou obrovské varhany, které se rozeznějí i pro ateistu v sobotu, v půl jedenácté. Když jsem se na varhanní koncert vypravila já, hráli Dvořákovu Novosvětskou. Vlastenec ve mně zaplakal pýchou...
V podzemní kryptě nekoukejte ani tak po náhrobcích (stejně vám nic moc neřeknou) ale po sloupech. Jeden z nich objímá zkamenělý obr.
Legenda praví, že na místě, kde katedrála stojí, kázal kdysi jeden mnich. Kázal krásně, ale církev mu nechtěla kostel vystavět. I zželelo se ho obrovi, který žil v podzemí, a slíbil kostel vystavěti. Mnich měl ale za úkol uhádnout obrovo jméno, jinak by musel stavbu zaplatit vlastníma očima. Katedrála rostla a kazatel stále jméno neznal. Až jednoho dne zaslechl, jak pod zemí těší obryně svého synka, že se tatínek Fin již brzy vrátí. Když obrovi jméno řekl, dostal gigant vztek a z jedné z věží katedrály shazoval na mnicha kameny. Rozzlobil se tak, že se začal zmenšovat, a zmenšil se až do sklepení katedrály, kde zkameněl objímaje kamenný pilíř.

Alhelgonakyrkan – Neméně krásný, obrovský kostel z rudých cihel zasvěcený všem svatým. Skrze barevné mozaiky v oknech pronikají dovnitř paprsky slunce. A zase tu voní ty knedlíky... Chodit do kostela bych ve Švédsku mohla každý den:-).

Budovy univerzity – Lund tvoří hlavně univerzita. Většina obyvatel je s univerzitou spjata a i proto se tu žije trochu jinak než jinde ve Švédsku. Lépe? Ne. Jinak. Uvidíte. Univerzita dnes sídlí v bývalých královských palácích. Pokud byste uvnitř čekali svícny, vrzající dřevěné podlahy a těžká polstrovaná křesla, velmi by vás překvapil moderní interiér ve stylu IKEA.

Skanzen – Tu starobylou tvář Lundu si můžete prohlédnout ve Skanzenu. Najdete ho hned za Akademiska Föreningen (hlavní budova univerzity, pro cizince stará dobrá AF building). Vstup do něj byste bez rady jen těžko našli. Cesta tam vede skrze muzeum Kultur (bílá budova za AF). Pro Skrblíky přidávám informaci, že prokážete-li se jako student, můžete si zcela zdarma prohlédnout expozici věnovanou historii Lundu, aktuální výstavu umění a právě zmiňovaný skanzen.

Městská knihovna – Pro budovy švédských knihoven je typický modernismus. Nejznámějším příkladem je samozřejmě knihovna v samém Stockholmu, pozadu však nezůstávají ani knihovny v Helsinborgu, Malmö nebo právě tady v Lundu. Zcela zdarma se můžete zaregistrovat a půjčit si knihy třeba o skandinávském designu, abyste budově i jejímu vybavení přišli na chuť a náležitě ji ocenili. S čtenářským průkazem v kapse se potom můžete pokusit přelouskat Děti z Bullerbynu v originále nebo se pokusit najít přihrádku českých knih v oddělení jinojazyčné literatury. Zajímalo by mě, kolik čtenářů tuhle přihrádku zná...

Městský park – Když prší, můžete se brouzdat v blátě jeho cestiček, pozorovat havrany a meditovat. Za krásného počasí si tu můžete udělat piknik. Ale pokud budete mít tu možnost, zajděte se do parku podívat 30.dubna. Už ráno se tu sejdou tisíce studentů, obsadí každé stéblo trávy, popíjejí a dělají si barbecue. Silně to připomíná českou technopárty, jen ta hudba jaksi chybí. Večer se potom zapálí ohně a pokračuje se jako u nás doma;-)

Park na druhé straně města – Parku se sice nepodobá, ale jestliže mu tak domácí říkají... Po trávou pokrytém kopci se vinou písčité cesty, když budete pozorní, objevíte i nějakou tu lavičku. A sejdete-li z cesty a vystoupáte na samý vrchol kopce, uvidíte pod sebou i odlehlejší části města, o kterých jste neměli ani tušení, ale co víc, v dáli se budou lesknout vody Öresundu a za hezkého počasí se na obzoru vyrýsuje fascinující most spojující Švédsko s Dánskem – Öresundbron.

Památník bitvy u Lundu – Přesné informace o bitvě vám určitě nepovím. Sama jsem ho objevila spíš náhodou, kousek od parku s výhledem na Öresund. Potom jsem ho našla i v knize o význačných kamenech Švédska...

Runové kameny – Také význačné kameny. Patří k prvním literárním památkám Skandinávie. Vidět je můžete přímo před AF. Ale ve dříve jmenované knize jsem je nenašla, tak se nabízí otázka, zdali jsou vůbec pravé...

Gerdahallen – Běhat můžete samozřejmě v parcích, ale pokud byste nenavštívili místní centrum péče o tělesnou schránku, byli byste hloupí. Nejvýhodnější je koupit si permanentku. Na semestr stojí kolem 400 SEK a je tu otevřeno denně od rána do noci (pravda, o víkendu jen do večera:-). Vybrat si můžete z nejrůznějších druhů aerobicu, jógy, boxu či gympy. Gympa je typicky severské cvičení silně připomínající naši socialistickou spartakiádu. Teď se možná pošklebujete, ale dostanete opravdu do těla a navíc se skvěle pobavíte. To vám garantuji!

Observatoř – Kousek nad Gerdahallen se tyčí observatoř. Prý tu působil i samotný Tycho de Brahe. Mně se nepodařilo tam dostat, ale pokud budete pozorní, pořádají se jednou za čas exkurze pro zahraniční studenty. Organizuje je International Desk, která sídlí přímo nad IHO. Pokud vám maily od nich nezačnou chodit automaticky, určitě se tam stavte si je aktivovat. Někdy narazíte na zajímavé pozvánky a informace.

Díra – Díra se to tam určitě nejmenuje. Tak jsme tomu říkaly já a moje kamarádky. Je to maličká přírodní rezervace, minikaňon porostlý trávou s průzračným potůčkem plným kamenů. Cedule s názvem je posprejovaná, takže pravé jméno jsem nezjistila. Je to prostě Díra. Najdete ji, když se od Vildandenu vydáte k větrným mlýnům. Těm moderním, které jsou vidět z oken pokojů mířících na západ. Zamíříte k nejbližšímu parku, projdete jím a půjdete pořád pocestičce směřující do pole.